Moje sbírka nábojů a nábojnic a náš JIMMY (GMC CCKW 353B2)

Kanón OQF 25 pounder (Ordnance Quick Fire 25-pounder neboli "pětadvacetiliberní kanón") byla britská kanónová houfnice ráže 87,6 mm, která vstoupila do služby těsně před začátkem druhé světové války. Ve výzbroji nahradila zastaralé 18 liberní dělo (Ordnance QF 18-pdr Gun) a 4,5 palcovou houfnici (Ordnance QF 4,5 inch Howitzer). Stala se základním polním dělem britské armády až do šedesátých let. V mnoha státech Commonwealthu byla ve službě až do sedmdesátých let a několik kusů sloužilo ve Velké Británii k výcvikovým účelům až do let osmdesátých.

Ve službě         30. léta - 1967

Používána        Velká Británie, Commonwealth Války  Druhá světová válka, Korejská válka a další

Historie výroby

Varianty           Mark I, Mark II, Mark III, Short Mark I

Základní údaje

Hmotnost         1,8 t

Délka   553 cm

Délka hlavně  31 ráží

Obsluha           6 mužů

Typ náboje  HE, AP, HESH

Ráže:  87,6 mm (3,45 in)

Kadence :  6 - 8 ran/min

Úsťová rychlost : 610 m/s (s nábojkou Super)

Maximální dostřel : 12,3 km (s nábojkou Super)

Tato kanónová houfnice byla vyvíjena s cílem nahradit 18liberní polní dělo (ráže 84 mm) a 4,5 palcovou houfnici (ráže 114 mm), které tvořily hlavní výzbroj britského polního dělostřelectva za první světové války. Cílem bylo zkonstruovat zbraň se schopností přímé palby jako 18liberní dělo a zároveň palby s vysokým úhlem náměru jako houfnice.

Vývoj v meziválečném období byl bržděn nedostatkem finančních zdrojů a nakonec bylo rozhodnuto použít jako základ 18liberní polní kanón. Výsledkem byla 87,6 mm (3,45 palcová) kanónová houfnice používající k palbě 25liberní (11 kg) tříštivo-trhavé granáty umístěná na upravené lafetě z 18 liberky. OQF 25 pounder používala houfnicové dělené střelivo. Nejprve se do nábojové komory vkládal dělostřelecký granát, poté teprve mosazná nábojka s prachovou náplní. Používalo se několik druhů nábojek s odlišným množstvím náplně podle vzdálenosti cíle. Nejsilnější byla náplň Super, další byly náplně číslo 1, 2 a 3.

Důležitou součástí děla byla kolesna (dělostřelecký vozík). Kolesna se při transportu připojovala mezi dělo a tahač, i když dělo mohlo být zapřaženo i přímo k tahači. V kolesně byla převážena zásoba munice (32 ran). Střelivo bylo obvykle naloženo i na dělostřeleckém tahači. Každá sekce (dvě děla s tahači) používala třetí tahač k vezení munice a taženi dvou muničních kolesen.

Standardní obsluhu tvořilo 6 mužů, redukovaná obsluha sestávala ze 4 mužů.

Hlavní používanou municí byly tříštivo-trhavé granáty (HE), bylo možno použít rovněž kouřovou a osvětlovací munici nebo propagandistické granáty plněné letáky. Pro účely přímé dělostřelecké palby byl k dispozici rovněž omezený počet 20liberních (9 kg) protipancéřových střel (AP), později nahrazených výkonnější variantou s balistickou kuklou. V Kanadě byl rovněž vyvíjen protitankový kumulativní granát, jeho vývoj však byl po zavedení protitankového kanónu OQF 17 pounder zastaven. V období po druhé světové válce byly ve Velké Británii protipancéřové granáty nahrazeny municí typu HESH.

Kanónová houfnice OQF 25 pounder byla základním typem polního děla používaného v pěchotních a obrněných divizích Velké Británie a zemí Commonwealthu v průběhu druhé světové války. V průběhu války každá britská pěchotní divize měla ve výzbroji 72 kusů této houfnice. Od poloviny roku 1940 byl každý ze tří pluků divize vybaven 24 děly organizovanými do tří baterií po 8 dělech. Před rokem 1940 měl každý pluk dvě baterie po 12 dělech. Obrněné divize se skládaly ze dvou pluků, od roku 1944 byl jeden z nich vyzbrojen samohybnými děly 25-pdr Sexton.

Obyčejně bylo dělo společně s kolesnou přepravováno v závěsu za dělostřeleckým tahačem Morris C8 "Quad". Do výzbroje byly zavedeny také samohybné verze tohoto děla. S použitím podvozku z tanku Valentine to bylo samohybné dělo Bishop a později na modifikovaném podvozku z tanku M3 Lee následovalo samohybné dělo Sexton.